Jdi na obsah Jdi na menu
 


Voříškiáda Lysá nad Labem

3. voříškiáda O Marlenčin dort, Lysá nad Labem, 1.5.2011

FOTKY Z AKCE

Jenny (v azylu od 21.12.2010 ):

„Já Vám povím, divný nápady mají občas, ty lidi z azylu. Po ránu mě a kámošku bíglici Bobinu (Anetku) vzbudí v nekřesťanskou hodinu, pak nás někam vláčejí autem a sami se dohadují, kam vlastně jedem, a kudy se tam dostaneme. Pak přijedeme teda kamsi, nevím, proč mají radost, že jsme dorazili a co? – prší!!! Tahají nás s Anetkou v dešti sem a tam, prý vykládat věci z auta, nějakou nástěnku, letáky, hadry na ležení, abychom nenastydly a misku na vodu.

Ještě, že se nás ujala hodná teta, která nám předem připravila super zelenou boudu velkou, měla zipy a vůbec skrz ni nepadala voda. A navíc ta teta říkala, že prý mají objednaný nějaký sluníčko na odpoledne, pche, to jsme jí tak věřily. Anetka byla zpočátku drobek překvapená, co to je kolem za rumrajch, z beden nějakých se linuly poměrně hlasité zvuky, plno dvojnožců kolem. Ale zvládla to s přehledem, pomalu jsem ji nepoznávala, dřív k lidem měla velkou nedůvěru. Ale jen do doby, než poznala anděla, psí vílu, paní Schilteovou, Katušku naší. Tam se prvně nechala pomazlit a při usínání mi kolikrát říkala, že je to vlastně fajn, se nechat hladit.

No a pak sem musela do deště tajtrdlíkovat na vodítku, smát se na toho svého vodiče a ještě víc na jakousi porotu. Na druhém konci vodítka se pořád míhaly nějaké dobroty z kapsy, tak co bych nezapanáčkovala nebo neukázala, jak pěkně umím skákat. Asi jsem dělala maximum, protože se pak ty dvě, co mě vlekly autem, moc radovaly a já se konečně mohla schovat do zelené boudy. Prý jsme postoupily mezi 5 nej malých fenek vořechoidních, ty s tím nadělají.

Kámoška Anetka se taky moc krásně předvedla, v nějakým dalším kole, já tomu nerozumím, bylo tam několik kol, kdy lidi běhali s pejskama a něco o nich říkali. Anetka taky krásně panáčkovala a byla hrozně rozkošná, ale u ní už se tak neradovaly, když ta porota mluvila do beden.

No tak pak teda přestalo pršet – teta ze školy Superpes nelhala. Já se musela ještě producírovat několikrát na vodítku, brali si mě s sebou i cizí lidi na chvíli. A ty dvě, co mě přivezly, nás s Anetkou pořád někomu vychvalovaly. Pak Eva s Aničkou (jména vodičů a krmičů kapsovitých) jásaly, když jsem dostala hromadu krmení a dárků a diplom a nějakou cedulku s číslem jedna v rámci malých vořech fenek. Nechápu je, ale vonělo to pěkně, jenže mi nenechaly nic sežrat. To už se na mě začalo chodit dívat víc lidí a říkali, že jsem šikovná a prý nějaká ovčácká bonzaj či co, no docela mě uráželi, tak jsem jim chvílemi předváděla svůj ultrazvukový štěkot! Ale byli milí, pořád mě drbali a dostávala jsem plno dobrot.

No a pak sem se ještě jednou prošla na vodítku a to Vám bylo ještě více radosti od těch dvou, co mě unesly po ránu, protože sem dostala další diplom a ještě víc dárků a lidi si mě fotili. Jenže já už byla docela unavená, po cestě a ranním vstávání, tolika vjemů a pamlsků. Prý sem něco vyhrála, snad Voříškiádu. Tak sem teda ten NEJvoříškovatější Voříšek a mám na to i pohár, medaili a diplom.

Co je ale nejdůležitější, uhranula jsem svým umem a šarmem bezva rodinu, mají taky psiska a zkušenosti s nimi. Takže již bydlím jinde, je mi na jednu stranu moc líto, že už nebudu u své víly psí paní Katky ze Skřivan, ale tyhle nové paničky taky umí dobře hladit a drbat a dávají dobré mňamky. Navíc spolu budeme skákat přes nějaké překážky a snad nějakým tunelem běhat…

Moc pozdravuji svojí kamarádku Anetku bíglovatou a všechny ostatní parťáky z azylu a věřím, že se jim též „psoštěstí“ a najdou brzy skvělou rodinu, jako se to povedlo mně.“

Moc děkujeme psí škole Superpes za skvělou akci, gratulujeme Jenny k nové rodině a především velké díky všem, kteří nám přispěli přímo na Vořískiádě, ať již dobrovolným vstupným či dárky pro azyl. Vážíme si Vaší pomoci.

Za azyl Skřivany a smečku psů paní Kateřiny Schilteové

Anička a Eva